Podvědomě jsem předpokládal, že ostatní prožívají svět stejně jako já. Ani mě nenapadlo, že by ho někdo mohl prožívat jinak — a tak jsem si ani sám pořádně nevšímal, jak ho prožívám já.
Vezmu to ještě opačně - vůbec jsem netušil, že by svět šel prožívat různými způsoby. Že bych to nějak mohl mít. Tak jak by to někdo jiný mohl mít jinak, než to mám já?
A ono to funguje i na druhou stranu. Hlavně když u druhých vnímáme úspěch a zkoumáme, jak se k němu dostali. Jenže "cizí" rady a postupy na nás často nefungují. To nás ale nevede k tomu - mám to jinak. Často spíš do - jsem rozbitej.
Víš, jak to máš?